Zpětně k 1. lednu byla ministrem školství, vědy a umění na základě usnesení vlády Československé republiky dne 28. února založena Státní studijní knihovna v Plzni. Základem nově zřízené knihovny se stal fond Knihovny městského historického muzea v Plzni a dne 1. května zahájila činnost za řízení Jaroslava Kuby. Ředitelství, administrativa a část fondu se přestěhovaly do budovy bývalého kláštera, později gymnázia, služby a část fondu zůstaly v muzeu.
V souvislosti s likvidací klášterů byla převzata správa klášterních knihoven v Plzeňském a Karlovarském kraji, což přesahovalo personální i prostorové možnosti knihovny. Proto přišlo územní omezení pouze na tehdejší Plzeňský kraj.
V dubnu odstartovala adaptace budovy bývalého gymnázia pro potřeby knihovny. Stavební úpravy mohly probíhat až po jejím vyprázdnění. Došlo proto k vystěhování 17 bytů, několika firem a městské knihovny. Během stavebních úprav došlo k zajímavým nálezům a především objevu klášterního refektáře.
V průběhu rekonstrukce se půjčovna knih přestěhovala z muzea do budovy knihovny a zbývající fond z muzea do Staré synagogy v Kopeckého sadech. Téhož roku byly v refektáři restaurovány nově objevené nástěnné malby z roku 1752 malíře Ondřeje Schindlera.
Vznikl fond patentů. Současná československá produkce byla doplňována navázáním spolupráce s Úřadem pro vynálezy a objevy v Praze, starší patentové spisy získala knihovna darem z Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni. V roce 1964 umožnil fond patentových spisů vznik oblastního patentového střediska.
Provoz knihovny usnadňovaly moderní technologie jako potrubní pošta, listovní výtah, požární zabezpečovací systém s ústřednou, nouzové osvětlení a především kotelna na tuhá paliva. Předtím se jednotlivé místnosti vytápěly kamny na uhlí.
Rekonstruovaný areál včetně vestavby všeobecné studovny na místě rajského dvora kláštera byl slavnostně otevřen 27. února. Veřejnosti byla budova zpřístupněna 2. března a od 2. června mohli návštěvníci do ne zcela kompletně vybavené Smetanovy síně. Střecha zůstala bohužel v původním stavu, což působilo značné problémy se zatékáním a ohrožovalo kolemjdoucí až do dlouho odkládané rekonstrukce zahájené roku 1987. Na půdě zůstala místy až metrová vrstva holubinců, kterou ve druhé polovině 60. let odklízeli knihovníci bez jakýchkoli ochranných pomůcek.
Zřízena knihařská dílna, první knihař zde setrval až do konce 70. let.
Převodem ze Státní knihovny ČR putoval do Plzně vůz Aero Minor II. Rychlost téměř 100 km/h, výkon dvacet koní, čtyřrychlostní převodovka, váha 690 kg; používal se až do roku 1973.
Získáno právo na bezplatný úplný povinný výtisk domácí tiskové produkce, knihovna tedy měla získat vše, co v Československu vyšlo.
Otevřena rozmnožovna vybavená xerografem značky Pylorys a maloofsetovým rozmnožovacím přístrojem, umožňujícím tisknout z kovolistů. Po roce 1968 se těšila veškerá rozmnožovací technika důslednému dohledu, aby se zabránilo vydávání neschválených tiskovin, takže rozmnožovna a rozmnožovací prostředky byly přísně evidovány.
Havarijní stav střechy a fasád si vyžádal nejnutnější opravy. Konečně mohlo být odstraněno i ochranné lešení postavené o rok dříve.
K 30. dubnu odvolán z politických důvodů zakladatel a první ředitel knihovny Jaroslav Kuba. S největší pravděpodobností byly příčinou jeho názory na rok 1968.
Od majitele z Chotíkova se podařilo zakoupit dvě autorské knihy Josefa Váchala za ceny přesahující o něco málo tisíc korun. V současné době dosahuje v aukcích jejich cena až sedmimístných částek. Jedná se o satirická díla Svět v obrazích z roku 1932, jež jsou parafrází na stejnojmenný titul J. A. Komenského a Kázání ad calendas graecas proti hříchu spěšnosti z roku 1939, které bylo dokončeno až v roce 1957. Část dokončená v roce 1957 se bohužel odlišuje velice nekvalitním papírem.
Řízením knihovny pověřena normalizační ředitelka Alena Poslední, pod jejímž vedením knihovna upadala jak po stránce knihovnické, tak materiální. Knihy byly stěhovány včetně starých tisků do nevyhovujících dislokovaných skladišť, na 300 starých gramofonových desek bylo fyzicky zničeno, do knihovny silně zatékalo a celá budova musela být roku 1983 zajištěna ochranným lešením.
Do skladu prohibit přemístěna díla asi 370 zakázaných autorů v počtu 2 622 svazky. Příkazy k tomu, co z fondu odstranit, se v archivu knihovny zachovaly. Jednalo se často o anonymní pokyny, částečně ručně psané, neboť byly knihovníkům diktovány. Místo zakázané literatury z 60. let byla čtenářům vnucována politická literatura podporující soudobý režim, která byla v knihovně přednostně zpracovávána a pro kterou se otevřela i specializovaná studovna politické literatury.
Ke dni 1. ledna knihovna převzala funkci krajského metodického centra. Od samého začátku věnovalo metodické oddělení maximum pozornosti budování střediskových knihoven, což mělo rozhodující vliv na profesionalizaci a následné podstatné zvýšení odbornosti zejména veřejného knihovnictví v Západočeském kraji.
Převzata Knihovna pro nevidomé sloužící celému Západočeskému kraji. Vznikla v letech 1976–1978 nejprve jako pracoviště Svazu invalidů v Plzni v pronajatém prostoru na adrese Jagellonská 3.
Bývalý refektář byl zařízen podle návrhu Ing. arch. Klementa Štíchy pro potřeby hudebního kabinetu.
1980
Z Muzea Chodska bezúplatně získána knihovna literárního historika a kritika Emila Felixe (1889–1956) obsahující téměř 7 000 svazků kulturně historického obsahu a první část starých tisků z knihovny Muzea Chodska. Po získání druhé části v roce 1985 čítala tato sbírková knihovna 635 svazků, z nichž nejcennější jsou bohemika ze 16.–18. století včetně několika unikátů. Muzeum se knih vzdalo z toho důvodu, že většina z nich byla silně poškozená a Státní vědecká knihovna se zavázala k jejich postupnému zrestaurování. To mohlo být zahájeno až po roce 1989 a probíhá dodnes.
Otevřen nový volný výběr literatury na místě zrušené všeobecné studovny. Postupně sem bylo umístěno cca 30 000 svazků knihovního fondu, tedy 6 % všech knih, které měla knihovna v té době v evidenci.
1985
Restaurovány fresky v bývalém refektáři kláštera, dnešním hudebním kabinetu.
Knihovna převzala do hospodářské správy bývalý zámek v Bušovicích s úmyslem adaptovat ho na další dislokovaný sklad knihovního fondu. Rekonstrukční práce byly zahájeny ještě v témže roce.
Započala dlouho odkládaná rekonstrukce střech a fasády celého objektu včetně kostela, jež skončila až v říjnu roku 1994. V rámci této rekonstrukce vznikly repliky střešních konstrukcí věží, původní krovy kromě kostela byly pokryty měděnou krytinou a oprava fasády byla doplněna zazděním šesti výkladů z roku 1936 ve vstupním křídle a výměnou všech oken.
V knihovně byl instalován historicky první počítač typu PP 06.
Občanské fórum ustavené v knihovně vyslovilo v lednu nedůvěru vedení knihovny. Rada Západočeského krajského národního výboru odvolala k poslednímu únorovému dni normalizační ředitelku Alenu Poslední a od 1. března jmenovala na doporučení výběrové komise ředitelem PhDr. Jaroslava Vyčichla. Následovalo zpřístupnění 3 521 svazku prohibit čtenářům, do čtenářských katalogů byly vráceny také záznamy náboženské a další „nežádoucí“ literatury, která sice nebyla součástí prohibit, ale čtenáři si ji nemohli vypůjčit, protože v katalozích chyběly její záznamy.
Na půdě v západním křídle vypukl 11. prosince požár, který zničil nejen novou měděnou krytinu, ale i původní dubový krov, který při následné rekonstrukci musel být nahrazen kovovou konstrukcí.
Všeobecná studovna se vrátila na své původní místo v září. Následoval čtenářský nápor, který se zmírnil až po několika letech.
V lednu začala fungovat automatizovaná linka zpracování knih a v říjnu začal být fond značen čárovým kódem. Tím byly připraveny podmínky pro budování elektronického katalogu a automatizaci výpůjčních služeb.
Budova knihovny se vrátila do majetku města Plzně. Mezi městem a knihovnou došlo k uzavření smlouvy o výpůjčce budovy včetně pozemku na dobu 30 let za poplatek 1 koruny za rok. Tato smlouva byla pro knihovnu výhodná, ale institut výpůjčky neumožňoval knihovně využívat na stavební zásahy v budově grantové prostředky.
Zahájeno převedení lístkových katalogů do elektronické podoby a zavedeny čtenářské průkazy s čárovým kódem.
Koncem roku byla slavnostně otevřena Rakouská knihovna ve Scriboniovském domě na náměstí Republiky č. 12. Stala se součástí oddělení zahraničních knihoven Studijní a vědecké knihovny. Zároveň byla jednou z osmi zahraničních Rakouských knihoven v České republice. Knihovní fond byl průběžně doplňován rakouským Spolkovým ministerstvem pro Evropu, integraci a zahraničí (Bundesministerium für Europa, Integration und Äusseres). Velmi úzce spolupracuje s Rakouským kulturním fórem v Praze. Německá knihovna Goethe-Institutu byla otevřena o tři roky později.
Knihovna připojena na internet a zveřejnila první webovou stránku.
Zavedena elektronická evidence poskytovaných služeb a elektronický katalog knihovního fondu byl zpřístupněn v síti knihovny. Katalog byl zprovozněn na celkem 17 PC. Do knihovny byl zakoupen server Alpha za téměř dva miliony korun sloužící k vystavení katalogu na internetu, což se realizuje v roce 1999. Knihovna získala státem placený přístup do desítek zahraničních databází obsahujících bibliografické informace o desítkách milionů knihovních jednotek světových fondů a přístup do plných textů tisíců zahraničních vědeckých a odborných časopisů.
Bylo zřízeno nové pracoviště pro péči o staré a vzácné tisky obsazené jedním knihovníkem. Obdobné pracoviště zajištěné polovičním pracovním úvazkem fungovalo s přestávkami v knihovně v letech 1969–1979, ale bylo později zrušeno a historické fondy byly přičleněny nejprve k hlavnímu skladu a později k oddělení regionální bibliografie.
V prvním patře v bývalé „poradní síni“ bylo otevřeno vzdělávací centrum vybavené výpočetní technikou, jež umožňovalo knihovníkům i veřejnosti seznámit se s jejím využíváním pod vedením odborníků.
Do provozu bylo uvedeno oddělení zahraničních knihoven, založené koncem roku 2001, se sídlem v tzv. Evropském (Scriboniovském) domě, skládající se z Rakouské knihovny, Německé knihovny, nově připojené Anglické knihovny a výstavní síně Galerie Evropského domu.
Zahájena instalace automatizovaného knihovního systému Aleph500 izraelské firmy Ex Libris.
Zprovozněn klimatizovaný depozitář a studovna starých a vzácných tisků v 1. patře hlavní budovy v prostoru bývalého klášterního dormitáře, jehož rekonstrukce byla započata v roce 2003. V depozitáři je v současnosti uloženo více než třicet tisíc svazků starých a vzácných tisků včetně oddělení Plsnensií a deponátu plzeňské františkánské knihovny. Protože byl depozitář po posílení nosnosti podlahy vybaven posuvnými regály, byly sem umístěny i fondy z nevyhovujícího trezoru a provizorního skladu ve 2. patře.
Bezúplatně získána „Školská knihovna“ ze Západočeského muzea v Plzni v počtu cca 14 tisíc svazků, která významně doplnila fond pedagogické literatury. Na webové stránce knihovny byla spuštěna online služba objednávání a rezervace fondu. Zavedení a využití online služeb přineslo nový trend v komunikaci se čtenáři, ale dle očekávání způsobilo pokles fyzické návštěvnosti knihovny.
Ve všeobecné studovně byla zprovozněna síť WiFi umožňující bezdrátový přístup na internet, došlo i na modernizaci hardwaru a softwaru v internetové studovně.
Ukončena obnova klášterní křížové chodby v přízemí hlavní budovy pro zónu volného studia.
Do provozu uveden volný výběr knih s kapacitou cca 85 000 svazků ve 2. patře budovy na místě dřívějšího skladu.
Zakoupen Vokabulář od Jana Vodňanského, latinsko-český slovník vytištěný v Plzni Mikulášem Bakalářem roku 1511. Jednalo se první tištěný slovník českého jazyka, starší je pouze drobný tisk latinsko-německo-českého slovníku od téhož tiskaře, z něhož je však zachován pouze 1 list.
Otevřena Románská knihovna SVK PK jako součást oddělení zahraničních knihoven s cílem sdružovat zahraniční literaturu ve španělštině a francouzštině; je podporována Institutem Cervantes v Praze.
Zprovozněno Digitalizační centrum Plzeňského kraje za účelem ochrany kulturního dědictví.
Za pomoci 250 tisíc Kč z odkazu pana Pavla Kočandrleho byla zakoupena knihovna obecně prospěšné společnosti Exodus Třemošná se sídlem v Plzni obsahující mimo jiné cenný fond samizdatů a exilové literatury.
Hlavní budova knihovny byla městem Plzní bezúplatně převedena do majetku zřizovatele knihovny, kterým je Plzeňský kraj. To v budoucnu umožní využívat veřejné prostředky pro její údržbu.
Zakoupeno první vydání Máchova Máje, které vydal vlastním nákladem roku 1836. Nákup byl umožněn majitelkou antikvariátu Černý pes v Plzni Lenkou Martínkovou, která si přála, aby byl zakoupen veřejnou knihovnou. Proto nenabídla exemplář v aukci, ale souhlasila s kupní cenou 57 000 Kč.
Zahájena rekonstrukce a dostavba budovy skladů Bory 16 v areálu bývalých borských kasáren. Rekonstrukce depozitáře má navýšit dosavadní kapacitu více než pětinásobně a vystačit tak na dalších 30 let. Objekt se má zvýšit na čtyři nadzemní podlaží – v prvním nadzemním podlaží bude depozitář, strojovna hasicího zařízení, rozvodna a sklad. Ve druhém a třetím podlaží pak depozitář, archiv nebo studovna, sklad, technické zázemí a další provozní místnosti a ve čtvrtém podlaží strojovna vzduchotechniky.
Bibliboxy získaly nový kabát. Výhodou jejich umístění mimo budovy knihovny je kromě jejich základní funkce vracení knih také možnost brandingu a propagace knihovny, informování o jejích aktivitách, službách, aktualitách.
Došlo k zásadnímu omezení služeb a uzavření knihovny pro veřejnost. Pandemie covidu-19 uzavřela knihovnu od 12. března do 4. května a stejná situace nastala znovu od 22. října. Provoz v mezidobí probíhal za zvýšených hygienických podmínek, které se držely aktuálních nařízení vlády.
autorský kolektiv: PhDr. Marie Hálová,
Mgr. Martina Košanová, Mgr. Milan Říský, Hana Šiková
grafický vizuál: BcA. Karolína Čaplová
korektury: Ing. Zuzana Holečková
foto: archiv SVK PK
Create your own web page with Mobirise