(6. června 1835, Rychmburk – 6. února 1923, Písek)
Básník, představitel májovců a středoškolský profesor. Autor velkého počtu převážně lyrických básní uspořádaných do více než šedesáti básnických sbírek s přírodní, vlasteneckou či rodinnou lyrikou. Část díla byla zveřejněna v dobovém tisku, sbornících a časopisech.
Od roku 1860 až do své smrti s malou přestávkou v letech 1875–1876 vyučoval na vyšší reálce a dívčí škole v Písku. Roku 1896 byl jmenován školním radou. Město Písek, jeho šumavské okolí a samotná Šumava autora okouzlila a rychle zde zdomácněl. Navštívil také Slovensko, Itálii, v Rusku Krym a Kavkaz. Šumavské motivy lze nalézt v básnických sbírkách Hořec a Srdečník (1884), jejíž lyrické básně autor věnoval Elišce Krásnohorské, dále ve třech svazcích Zpěvů pošumavského dudáka (1898, 1899) a sbírkách Několik pověstí z Pošumaví a Rozmanité zvěsti a drobné děje (1913). Rozsáhlejší epické skladby Dřevorubec (Osvěta 1880) a Pod Vítkovým kamenem (Květy 1881) líčí osudy prostých hrdinů z Pošumaví rámované přírodní lyrikou, Dudák (Paleček 1881) je svérázným zpracováním lidové pověsti. V Časopise turistů publikoval historickou stať Zlatá stezka šumavská (1900).
Dřevorubec: kresba ze Šumavy. Osvěta. 1880, roč. 10, č. 4, s. 322–337 až č. 7, s. 546–555. ISSN 1212-026X.
Dřevorubec: kresba ze Šumavy. Praha: J. Otto, 1882.
Epická skladba Dřevorubec, ve které bývalý řezbář Javorník vypráví při likvidaci následků kůrovcové kalamity v šumavských lesích básníkovi a spolupracovníkům svůj tragický osud, byla poprvé otištěna v Osvětě roku 1880, knižně o dva roky později.
Ukázka
[…] »Na pusté octnul jsem se pláni,
aj zle tu řádil blesk a hrom
a v děsných větrů potýkání
les proměněn byl na polom.
Kde stoleté dřív jedle stály,
tam českých dřevorubců sbor
svou silnou rukou spalovali
škůdníka Pošumavských hor. […]
Tak blížím se. Kol nízkých srubů,
lehounký jižní vánek vál,
a poblíž starobného dubu
statečný mladý vousáč stál;
bylť lesník to a chasy vůdce,
já skokem u něho jsem byl:
„Bůh pomahej!“ „„Aj pozdní chůdce,
zajisté že jste zabloudil!““ […]
„Ó rcete, kudy nejblíž k městu
a s kým bych se měl lesem dát?“
„„Než na tu vydáte se cestu,
v ten srub zde uložte se spat,
jenž mechem vypěchován zplna
a lepší nežli peřin vlna
je pro toho, kdo práce dbal,
zítra vám ukážeme dál,
vždyť právě chodník vede kolem
až k dráze, jež se krouží dolem.““
„Zda nesmím, pane, s vámi bdíti?
Mé žhavé čelo míjí sen,
chci zřít, jak škůdník ten se nítí,
jenž dvakrát za rok tíhne ven
a za den ničí svými vzteky
co drahné budovaly věky.“
„„Nuž bděte, nechceteli spáti,
leč dlouhý bude zážeh dnes,
nám třeba při něm pozor dáti,
by netrpěl jím druhý les.
Až zora nové ráno zrodí,
pak někdo v dál vás vyprovodí.““« […]
HEYDUK, Adolf. Dřevorubec: kresba ze Šumavy. Osvěta. 1880, roč. 10, č. 4, s. 324–325. ISSN1212-026X.
Dudák: pověsť z Domažlicka. Kresby František Chalupa. Paleček. 1881, roč. 9, č. 1, s. 4 až č. 7, s. 52. ISSN 1801-5689.
Dudák: národní pověsť z Domažlicka. Kresby Františka Chalupy. Praha: Paleček, 1881.
Jednoduše zpracovaná lidová pověst o odsouzeném dudákovi, který pod šibenicí roztančil celé shromáždění i s katem a nastalého zmatku využil k útěku, byla zveřejněna humoristickým časopisem Paleček dvakrát, a to roku 1881, nejdříve na pokračování, pak i samostatně.
Ukázka
Pod Vítkovým kamenem: kresba ze Šumavy. Kresba Karel Liebscher. Květy. Leden 1881, roč. 3, první pololetí, č. 1, s. [3]–16 až č. 5, s. [555]–567. ISSN 0023-5849.
Pod Vítkovým kamenem: kresba ze Šumavy. Praha: František Šimáček, 1885.
Příběh nešťastného manželství šumavského hajného vyprávěný básníkem byl otištěn nedříve na pokračování v Květech roku 1881, o čtyři roky později samostatně.
Ukázka