Karel Jaromír Erben

Chodsko a Klatovsko navštívil v červnu 1844, Plzeňsko v srpnu 1846, kdy pobýval v tepelském klášteře. Další cenné podklady získával spoluprací s jednotlivci (mezi které patřili například Josef Franta Šumavský, Karel Boleslav Štorch, František Sudimír Lambl, Jan Erazim Vocel, František Doucha, Václav Krolmus aj.). Výsledek své práce, více než pět set písní, publikoval ve třech svazcích pod názvem Písně národní v Čechách s nápěvy v letech 1842 až 1845, notová část nápěvů byla vydána samostatně u J. Hoffmanna. Díky velkému ohlasu prvního vydání Písní Erben pokračoval v získávání dalších textů. Třetí, čtyřnásobně rozšířené, vydání pod názvem Prostonárodní české písně a říkadla bylo vydáno roku 1864, nápěvy vyšly o dva roky dříve.

Po vzoru německého jazykovědce a sběratele pohádek Jacoba Grimma, Erben ruku v ruce se sběrem písní shromažďoval lidové povídky a pohádky. Měl v úmyslu po sbírce českých písní připravit k vydání soubor českých pohádek. Postupně je zveřejňoval v časopisech a sbornících, první dvě samostatné báchorky byly otištěny v dubnu a květnu roku 1844 v České wčele. Označení „pohádka“ poprvé použil Erben pro Hrnéčku, vař! otištěnou ve Zlatých klasech roku 1853. Zamýšlená sbírka českých pohádek nebyla nakonec autorem za jeho života realizována, stihl vydat Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (1865). V prvních letech po Erbenově smrti byly z jeho rukopisné pozůstalosti, v současné době uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze, otištěny další čtyři ve sbírce Národní pohádky, písně, hry a obyčeje (I. a II. svazek 1873, III. svazek a IV. svazek 1874). Soubor Erbenových pohádek byl poprvé vydán péčí literárního teoretika Václava Tilleho pod názvem České pohádky u Jana Laichtera (1905). Tento soubor obsahuje texty publikované Erbenem samým. Postupně se v následujících vydáních soubor rozrůstal o další texty z autorovy pozůstalosti. Například profesor české literatury Antonín Grund zařadil do svazku pohádek i zlomky a varianty Erbenových textů a záznamy lidového vyprávění (České pohádky 1939, 1949, 1951, 1952).

Inspirován českou lidovou slovesností vytvářel Erben vlastní epické i lyrické básně shrnuté do souboru Kytice z pověstí národních (1853), obsahující národní pověsti. Tento soubor byl v dalších vydáních autorem rozšířen ještě o jednu baladu a také o soubor básnických prvotin a příležitostnou tvorbu.

Domažlicko a Plzeňsko navštívil Erben ještě v říjnu 1866, kdy pro národopisnou výstavu 1867 v Moskvě sháněl místní kroje. Domažlický děkan Karel Josef Hájek obstaral kroj domažlický, plzeňský kroj zakoupil Erben ve Štěnovicích, červené punčochy a vyšívané střevíce v Plzni. Naposledy se zastavil na Chodsku u přítele kněze Antonína Krejčího v Horní Folmavě u České Kubice v červenci 1868 při studijní cestě do Řezna a Pasova a zpět do obce Strážný, dělaje z ní výlety do okolních hor na Boubín nebo Třístoličník.

Výběr z díla

Písně národní v Čechách s nápěvy (1842–1845)

Pjsně národnj w Čechách: (s nápěwy). W Praze: Tiskem a nákladem Jana Host. Pospjšila, 1842–1845. 3 svazky.
Nápěwy pjsnj národnjch w Čechách. Průwodem fortepiana opatřil J. P. Martinowský. W Praze: Nákladem J. Hoffmanna, [1844–1847?]. 3 svazky.
Nápěvy písní národních v Čechách. Svazek 4. Průvodem fortepiana J. P. Mich. Martinovský. Praha: J. Hoffmann, [1861?].
Nápěvy písní národních v Čechách. Svazek 5. Průvodem fortepiana J. P. Mich. Martinovský. Praha: Hoffmanna vva, [1870?].

Ukázka

Bugné koně [z Domažlic w Klatowsku]. In: ERBEN, Karel Jaromír (ed.). Pjsně národnj w Čechách. Swazek II. W Praze: W knihtiskárně a skladu Jar. Pospjšila, 1843, s. 187.

P. 290, N. 172. In: ERBEN, Karel Jaromír (ed.). Nápěwy pjsnj národnjch w Čechách. Swazek 2. W Praze: Nákladem J. Hoffmanna, [1846?], s. 106–107.

Kytice z pověstí národních (1853)

Kytice z pověstí národních. Praha: Jarosl. Pospíšil, 1853.

Báseň Kytice pojednává o původu mateřídoušky. Podle Erbena jde o volné zpracování pověsti z Klatovska, mateří douška = matčina duše. Zápis lidové povídky z Erbenovy pozůstalosti získaný od rodičů Klatovana Karla Boleslava Štorcha O Mateří družce a Vrátiči ale vypráví o Mateřídružce – královnině dceři dobré duše jako její matka. Ta umírá nenaplněnou láskou k Vrátičovi, kterou překazil zlý kouzelník. Na jejím hrobě na mezi vyroste bylina drobných lístků se silnou vůní, kterou její otec pojmenuje po své dceři – Mateřídouška.

Ukázka

ERBEN, Karel Jaromír. Kytice. In: ERBEN, Karel Jaromír. Kytice. Třetí, rozmnožené vydání. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1871, s. [1]–2.

Česká zaříkadla v nemocech (1860)

Česká zaříkadla v nemocech. Časopis Musea Království českého. 1860, roč. 34, č. 1, s. [50]–58. ISSN 1210-9746.

V tomto článku Erben popisuje pohanský původ zaříkacích formulí a připomíná stále trvající existenci zaříkávaček na venkově. Obsahuje šestnáct textů, z nichž část později Erben použil do Prostonárodních českých písní a říkadel. Tři zaříkadla: Na nataženou žílu, Na dobrou neštovici a Na uřknutí jsou od staré ženy ze Sobětic na Klatovsku zapsané roku 1831.

Ukázka

»Na nataženou žílu.
Maso k masu,
kost k kosti,
krev k krvi,
voda k vodě.
Svatý, svatý, svatý
Jachym, Josef, Anna!
Toto říkej třikrát, potom třikrát Otčenáš.
A jest-li zle s dobytkem, omoč kus sukna
v moči lidské a na místo přilož.«

»Na dobrou neštovici.
Svatá panna Barbora
měla devět neštovic,
měla osm neštovic,
měla sedm neštovic,
měla šest neštovic,
měla pět neštovic,
měla čtyry neštovice,
měla tři neštovice,
měla dvě neštovice,
měla jednu neštovici,
svatá panna Barbora
neměla žádné neštovice.
Drž přitom palce obou rukou křížem na tom místě,
dechni potom třikrát křížem na tu neštovici a říkej třikrát:
Svatý, svatý, svatý
pán Bůh zástupů!
Potom třikrát Otčenáš a třikrát Zdrávas.
Jest-li zánět příliš velký, přilož na to suchou švestku.
Všecko dělej nejraději ráno a na večer, ve dne nic.«

ERBEN, Karel Jaromír. Česká zaříkadla v nemocech. Časopis Musea Království českého. 1860, roč. 34, č. 1, s. 57–58. ISSN 1210-9746.

Prostonárodní české písně a říkadla (1864)

Prostonárodní české písně a říkadla: s přílohou nápěvů. Praha: J. Pospíšil, 1864.
Nápěvy prostonárodních písní českých: příloha k písním. Praha: Nákladem vydavatelovým, 1862.

Ukázka

»Chléb váleti.
Dítě leží na peřince, a matka nebo chůva je převaluje s jedné strany na druhou, přitom říkajíc:
Válím, válím chléb:
jest-li se mi nepovede,
dám mu buchtu do hřibete –
buch, buch, buch!
Při posledních slovech zlehoučka dítko do zadíček třikrát uhodí.
Z Klatovska«

»Podražej.
Aby bylo máslo žluté a smetana hustá, nakopají sobě v lese v Máji měsíci koření jmenem Podražej neb Podražec (aristolochia, něm. Osterluzei) a dávají je po maličkých troškách dobytku do nápoje. Kopajíce je říkají takto:
Kořínečku!
ve jmenu Boha otce † tebe hledám,
ve jmenu Boha syna † tebe nalézám,
ve jmenu Boha ducha svatého †
tebe kopám a svým kravičkám užívati dávám!
Toho mi dopomáhej Bůh otec atd.
Z Klatovska«

Chléb váleti. In: ERBEN, Karel Jaromír (ed.). Prostonárodní české písně a říkadla: s přílohou nápěvů. Praha: J. Pospíšil, 1864, s. 2.
Podražej. In: ERBEN, Karel Jaromír (ed.). Prostonárodní české písně a říkadla: s přílohou nápěvů. Praha: J. Pospíšil, 1864, s. 79.

Rokycanská. In: ERBEN, Karel Jaromír (ed.). Prostonárodní české písně a říkadla. Praha: J. Pospíšil, 1864, s. 270.

643. In: ERBEN, Karel Jaromír (ed.). Nápěvy prostonárodních písní českých: příloha k písním. Praha: Nákladem vydavatelovým, 1862, s. 163.

Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (1865)

Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních: čítanka slovanská s vysvětlením slov. Praha: I. L. Kober, 1865.

Ukázka

»Jirka s kozú (v podřečí Chodův Domažlických)
Bül jeden král a měl ceru, a von ji nemoh žádnej rozesmít, vona büla dycky smutná. Tak ten král poudali, hdo hudělá, haby se vona zasmíla, že mu ji dejí. Tak von bül jeden pastýř a měl syna, říkali mu Jirka. Von poudá: „Tatíku! já teky pudu, esli bych ji rozesmíl. Já na vás nic nechci jenom tu kozu.“ A táta řekli: „No ták di.“ Ta koza büla taková, hdy von chtěl, tak vona každýho držíla, a ten čovek mušel při ní vostát.
Tak tu kozu vzel a šel, a potká jednoho, von měl nohu na rameně. Jirka poudal: „Ty, co máš hen tu nohu na rameně? A von: „Já hdyž ji shundám, tak doskočím sto mjil.“ – „A kám deš?“ – „Já du na službu, hdo mě veme.“ – „Tak pot se mnú.“
Šli dálejc a potkali zas jednoho, měl prkýnko na vočích. „Ty, co máš hen tu na vočích prkýnko?“ A von: „Já hdyž to prkýnko pozvihnu, tak vidím sto mjil.“ – „A kám deš?“ – „Já du na službu, chceš-li mě vzít.“ – „Ba jou, vemu. Pot teky se mnú.“« […]

ERBEN, Karel Jaromír. Jirka s kozú: (v podřečí Chodův Domažlických). In: ERBEN, Karel Jaromír (ed.). Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních: čítanka slovanská s vysvětlením slov. Praha: I. L. Kober, 1865, s. 34.

Popis krojů lidu selského (1867)

Popis krojů lidu selského, tak nazvaných Chodů neb Buláků z okolí města Domažlic v Čechách. Květy. 1867, roč. 2, 1. pololetí, č. 14 (04.04.1867), s. 168, č. 15 (11.04.1867), s. 177–179. ISSN 0023-5849.

Odbornou studii Erben napsal při přípravě exponátů pro národopisnou výstavu v Moskvě 1867.

Ukázka

ERBEN, Karel Jaromír. Popis krojů lidu selského […]. Květy. 1867, roč. 2, 1. pololetí, č. 14 (04.04.1867), s.168. ISSN 0023-5849.

České pohádky (1905, 1939)

České pohádky. Redakcí Václava Říhy [=Václav Tille]. Praha: Jan Laichter, 1905.
České pohádky. Uspořádal a poznámkami opatřil Antonín Grund. Praha: Melantrich, 1939.

První souborné vydání Erbenových pohádek je z roku 1905 a obsahuje jen texty vydané za Erbenova života. Vydání z roku 1939 obsahuje i část Erbenovy rukopisné pozůstalosti.
Pohádka Jezinky je podle Erbenových poznámek upravená verze pohádky Boženy Němcové O Smolíčkovi (Štěpnice 1857). A. Grund zařadil do vydání v části materiálové zápisy v rukopisné pozůstalosti dochované Erbenem neupravené záznamy vyprávění z cest na Chodsko sloužící jako podklady pro pozdější dílo. Pravděpodobně z roku 1844 pochází texty Tři dary: ubrousek, slepice a pytel a Kozo drž! (motiv byl rozpracován v pohádce Jirka s kozú), obě v chodském nářečí. Rozprávky Pán Ježíš se sv. Petrem po cestách nasbíral Erben za své chodské cesty o prázdninách 1842. Pracovitá musí živiti líného byla Erbenem později upravena do kratší neotištěné povídky Pracovitá živí líného a má stejný námět jako vyprávění Boženy Němcové O Pánu Bohu VIII. (Slovenské pohádky. Litomyšl a Praha: Antonín Augusta, 1863, s. 17–18.).

Ukázka

»Pán Ježíš se sv. Petrem po cestách
I. Zloděj oblíká zloděje
Pán Ježíš se svatým Petrem šli spolu okolo mlejna, okno bylo otevřené, a viděli, jak krejčí mlynářovi nový kabát oblíká, jej neustále stroje a rychtuje. I zasmál se Kristus Pán srdečně. Nad čím podivil se sv. Petr, pravil: „Pane, už dlouho s tebou chodím, a nikdy neviděl jsem tebe ještě tak srdečně se zasmáti jako nyní. Pověz, co to znamená!“ Kristus Pán, okázav na okno, praví. „Když oblíká zloděj zloděje.“

II. Pracovitá musí živiti líného
Přišli do mlejna na noc, kdež dobře přijati a večeří i snídaní častováni byli. Mlynářka měla dcery pilné. Na druhý den šli pryč; okolo lesa jdouce, ptali se jednoho člověka, právě se oblékajícího: „Kudy cesta k městu?“ Tento, jsa příliš líný ruku pozdvihnouti, pozdvihnul nohu řka: „Támhle tudy.“ Petr: „Pane, copak uděláme tomu za to, že je tak líný?“ Ježíš: „Dáme jemu mlynářovou dceru!“ – I podivil se Petr, kterak to? – „Ona jest pilná, tento lenoch, pročež musí jeho živiti, sic by hladem umřel.“

III. Tři dary
Kristus Pán a sv. Petr přišli k jednomu ševci; byli dobře uctěni a sv. Petr, aby si vyžádal třikrát, co chce, ale aby pamatoval na svou duši. Žádal:
1. Aby, kdo přijde před to okno, byl přimrazen. „Dobře, má se stát, ale pamatuj na svou duši.“
2. Aby, kdo se posadí na tu židli, byl přimrazen.
3. „V zahradě mám hrušku, kluci mně na ni lezou,“ aby byl každý přimrazen.
Přišel čert k oknu pro jeho duši, byl bit potěhem od tovaryše. Po roce přišel čert zase. Aby se posadil, dávají mu sesli. Byl zas bit. Po roce opět přišel. Šli okolo hrušky přes zahradu. Švec žádal, aby mu ještě jednu hrušku utrhnul. Byl zas bit.
Když mu již na zemi čas byl dlouhý, svět ho omrzel, předsevzal sobě jíti do nebe. Sv. Petr ho nechtěl pustit, protože nepamatoval na svou duši. Šel tedy do pekla, čerti před ním zavřeli bránu, bojíce se. Vrátil se zas do nebe a žádal sv. Petra, aby mu aspoň jen pytel do nebe vhodil. Když tomu sv. Petr přivolil, vlezl si švec do pytle a sv. Petr hodil ho tam někam za kamna, kdež snad po tu dobu leží.
[...]

IV. Peníz
Kristus Pán a sv. Petr šli spolu. Na cestě ležel peníz. Kristus Pán povídá, aby ho zdvihl. Sv. Petr byl línej a nechal ho ležet. Kristus Pán zdvihl ho sám. Bylo nesmírné parno. Kristus Pán koupil třešně, šel napřed a nechal jednu padnout. Sv. Petr ji zdvihl, a tak všecky. „Vidíš, pro peníz jsi se nechtěl jednou sehnout, pro třešně musíš kolikrát.“« [...]

ERBEN, Karel Jaromír. Pán Ježíš se sv. Petrem na cestách. In: ERBEN, Karel Jaromír. České pohádky. 4. vydání. Uspořádal a poznámkami opatřil Antonín Grund. Praha: Melantrich, 1952, s. 231-233.