Josef František Smetana

(24. března 1801, Svinišťany – 18. února 1861, Plzeň)

Kněz premonstrátského řádu v klášteře Teplá, doktor filozofie. Od roku 1831 působil v Plzni jako profesor fyziky, matematiky, přírodopisu a literatury české na Filozofickém ústavu při Gymnáziu v Plzni. Spisovatel, historik, básník, autor českých středoškolských učebnic dějepisu (Obraz starého swěta 1834; Wšeobecný dějepis občanský 1846–1847), astronomie a fyziky (Základowé Hwězdoslowj, čili, Astronomie 1837; Sjlozpyt, čili, Fysika 1842; Počátkové silozpytu, čili, Fysiky 1852) a národní buditel.

V létě 1842 vykonal národopisnou expedici za památkami českého jazyka v německých částech plzeňského a klatovského kraje. Informace čerpal od místních duchovních, ze starých matrik, v radničních úředních archivech. Reagoval tak na Slovanský zeměvid coby přílohu Slowanského národopisu Pavla Josefa Šafaříka vydanou ve stejném roce. Závěry z těchto cest publikoval v Časopise Českého museum (1843), ve kterém podpořen samotným Šafaříkem vyzýval další následovníky ke zmapování zbývajících krajů.