Klobouk na dostihy | Vernisáž

V letošním roce věnujeme výstavu klobouků tématu dostihů. Proč je s tímto sportem spojeno nošení obrovských, propracovaných klobouků? Koňské dostihy jsou součástí naší civilizace odnepaměti, některé země mají tradici pořádání dostihů delší, jiné kratší, ale prakticky vždy šlo o jakési privilegium dostih pořádat nebo se ho účastnit. Organizované koňské dostihy byly vždy drahé, a proto byly považovány za výsadu šlechtických rodů nebo vyšší třídy a pro běžné publikum byly nedostupné.
Závodění vtisklo dostihům určitý obraz bohatství, postavení a důležitosti, který nikdy zcela nezmizel. Závody přirozeně navštěvovali ti, kteří byli nejvlivnější a měli možnosti a prostředky se nejmódněji oblékat. I v době, kdy byly dámské klobouky obecně považovány za módní, si je ne každý mohl dovolit nosit. Z tohoto důvodu se nejextravagantnější klobouky nosily na exkluzivní události, jako jsou svatby, plesy a koňské dostihy. Klobouk se tak stal symbolem blahobytu a vysoké společnosti.
Tuto situaci krásně vystihuje filmové zpracování pravděpodobně nejslavnější komedie anglického dramatika irského původu George Bernarda Shawa My Fair Lady (1964), kde kromě společenského postavení jednotlivých osob hraje svoji roli i obří klobouk ve slavné scéně na dostizích v Ascotu, jímž herečka Audrey Hepburnová v roli Lisy Doolitelové zaskočí přítomnou smetánku. Když její favorit kůň Dover zpomaluje, zařve „C’moon, Dover, move your bloomin‘ arse!“ V uhlazeném překladu by tato věta mohla znít: „Dělej, Dovere, pohni svým podělaným zadkem!“

Klobouky, které na výstavě uvidíte, jsou vytvořené na dané téma. Výstava je putovní.

Výstava potrvá do 29. 9. 2024.