Počátkem 50. let se stala správcem a krátce nato příjemcem konfiskovaných knihovních fondů klášterních knihoven, které byly vytříděny a vřazeny mezi běžné knihy. Knihovna tak získala významné historické fondy, z nichž nejcennější knihy byly později opět postaveny zvlášť do původních celků a je jim věnována mimořádná pozornost. Jako celek je ve správě SVK PK zachována knihovna Františkánského kláštera v Plzni, obsahující 187 prvotisků a na 3 500 vzácných starých tisků. Právo povinného výtisku na vyžádání, které měla od r. 1949 již Knihovna Městského historického muzea a které přešlo na SVK PK, se změnilo na právo na úplný povinný výtisk, takže knihovna od roku 1963 shromažďovala ve svých knihovních fondech veškerou českou a slovenskou tiskovou produkci. Práva úplného povinného výtisku byla opět zbavena přijetím zákona o neperiodických publikacích v roce 1996 a zachován jí zůstal pouze nárok na regionální povinný výtisk a povinný výtisk periodik.
Významná se ukazuje být vzdělávací a školicí činnost knihovny. Od roku 1964 do roku 1997 pracovalo při knihovně konzultační středisko Střední knihovnické školy v Praze, které připravilo na knihovnické povolání 263 absolventů. V roce 2001 bylo v knihovně otevřeno regionální výukové centrum, které má za úkol vzdělávat především knihovníky v používání nových informačních a komunikačních technologií. Knihovna postupně zaváděla speciální služby. V roce 1978 byl založen hudební kabinet, který se do r. 2022 specializoval na práci se zvukovými dokumenty (uzavřen od 1. 1. 2023), ve stejném roce pak Knihovna pro nevidomé. O rok později je vydělena speciální studovna poskytující bibliografické, rešeršní a speciální technické informace. V roce 1995 je otevřena Rakouská knihovna, v roce 1998 Německá knihovna Goethe-Institutu. Počátkem roku 2002 přechází do správy SVK PK Anglická knihovna podporovaná Britskou radou.
Také skladovací prostory knihovny bylo nutno rozšiřovat. Počátkem 70. let jsou zaplněny sklady v hlavní budově a knihovna ukládá svoje fondy v nevhodných podmínkách nejprve Chotěšovského kláštera, potom v zámku v Křimicích, na faře v Chotíkově atd. Postupně tak skladuje svoje fondy na 7 místech v Plzni a okolí. Adaptací dvou skladových objektů v bývalých kasárnách na Borech získává v roce 2001 depozitní prostory na cca 500 000 svazků knih. Do těchto prostor stěhuje veškerý do té doby rozptýlený knihovní fond. Ponechává si a adaptuje podle požadavků památkové péče pouze historicky cenný objekt augustonovského zámečku v Bušovicích.
Počátkem 90. let dochází k postupné automatizaci knihovnických procesů vlastním automatizovaným knihovnickým systémem KIMS. Je založen místní katalog do něhož jsou zpracovávány přírůstky. V r. 1996 je knihovna připojena na internet a v roce 1997 je lokální elektronický katalog zpřístupněn čtenářům na 17 stanicích. Práce v automatizovaném režimu a dostupnost celosvětových bibliografických a plnotextových bází dat si vyžaduje zřízení speciální internetové studovny, která je v přízemí knihovny otevřena v říjnu 1998. Počátkem roku 1999 je katalog vystaven na domácích stránkách knihovny. Knihovna má v tomto okamžiku státem placený přístup do desítek zahraničních databází, které obsahují bibliografické informace o desítkách milionů knihovních jednotek světových fondů a přístup do plných textů tisíců zahraničních vědeckých a odborných časopisů.
Také název, počty zaměstnanců a velikost knihovního fondu se v jejím více než padesátiletém působení měnily. Byla založena jako Státní studijní knihovna v Plzni s 9 zaměstnanci. Zřízena v té době byla Ministerstvem školství, věd a umění. Do vínku dostala na 134 000 knih. V roce 1954 byl změněn její název na Státní vědecká knihovna v Plzni. Zaměstnává v té době 18 přepočtených pracovníků a knihovní fond obsahuje cca 205 000 knihovních jednotek. 1. ledna 1961 je knihovna delimitována pod nově vzniklý Krajský národní výbor v Plzni se 47 přepočtenými pracovníky a fondem čítajícím cca 350 000 knihovních jednotek. Se zánikem krajů je v roce 1991 převedena pod Ministerstvo kultury České republiky. Počet pracovníků dosahuje čísla 82. Knihovní fond čítá cca 2 170 000 knihovních jednotek. Z fondu je v r. 1994 odepsáno 676 000 patentů států bývalého socialistického bloku. Vesměs se jedná o neúplné sbírky. Se vznikem nových krajů v r. 2001 je knihovna delimitována zpět pod Plzeňský kraj s 84 pracovníky a 1 650 000 knihovními jednotkami. Název je změněn na Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje.
Budova, v níž knihovna sídlí, nese na svém štítu od roku 1805 nápis: „Philosophiae et humanitatis studio nec non posteritati suae erexit senatus populusque Pilsnensis“ (Pro filozofická a humanitní studia nejen svých potomků, postavili senát a občané Plzně). To je dedikace, k níž se Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje hlásí a jejímž prostřednictvím chce naplňovat studia nejen filozofická a humanitní.
V r. 1804 zde zahajuje výuku dvouletý filozofický ústav, určený pro adepty univerzitního studia. Šimon Michael Schell v r. 1805 dokončil jižní, klasicistní křídlo, které teprve umožnilo odpovídající rozvoj ústavu. Areál budov tak byl zasvěcen vzdělání a vědě.
Z profesorů prosluli zejména dva. Josef Vojtěch Sedláček, matematik a klasický filolog, a Josef František Smetana, fyzik, přírodovědec a historik, oba významní obrozenci. Tady napsali svoje vědecké práce a české učebnice. Odtud psal ředitel školy Josef Stanislav Zauper svoje dopisy Johannu Wolfgangu Goethovi, sem chodily Goethovy odpovědi. Tady byla vychována další generace národních buditelů, jejichž věhlas přesáhl regionální hranice.
Absolvovali tu Jan z Hvězdy, Josef Linda, Jan Pravoslav Koubek, Jaroslav Kalina a jiní a jiní. Na gymnázium přichází šestnáctiletý Bedřich Smetana na přímluvu bratrance J. F. Smetany, aby zde dokončil r. 1843 svá středoškolská studia. V budově je r. 1878 umístěno muzeum, po r. 1919 jsou zde zřízeny byty a v r. 1931 městská knihovna a čítárna. Gymnázium tu sídlí až do r. 1924, kdy je uzavřeno.
Prolomením šesti rozměrných výkladců je přízemí jižního křídla upraveno na prodejny, je však architektonicky zničeno. Budova se stává sídlem různých firem a nájemníků, pustne a po II. sv. válce ji nalézáme v dezolátním stavu. V letech 1953–1959 je areál adaptován pro knihovnu. Adaptační práce jsou vedeny podle projektu Oto Gschwinda. Při té příležitosti je poněkud nevhodně zastavěn rajský dvůr mohutnou budovou studovny. Provoz studijní knihovny v nově adaptovaných prostorách byl slavnostně zahájen 27. února 1959. Další rekonstrukci zahajuje SVK PK po téměř 30 letech v r. 1987 podle projektu Jiřího Fleisnera a končí ji v roce 1994 obnovením fasád, výměnou oken a zhotovením nové měděné střechy. Při té příležitosti je jižní průčelí budovy uvedeno přibližně do stavu, v jakém ho na začátku 19. století dokončil Š. M. Schell.
V současné době je tento dům znám jako tzv. EVROPSKÝ DŮM, ve kterém má sídlo oddělení zahraničních knihoven SVK PK. Anglická knihovna se nachází v prvním patře, ve dvorním traktu budovy je sídlo Německé, Rakouské a Románské knihovny a Galerie Evropského domu SVK PK.
