Digitalizace fondu Oskara Bauma

oskarbaum V lednu roku 2023 uběhlo 140 let od narození významného německy píšícího spisovatele, člena tzv. Pražského kruhu, ale také zapomenutého plzeňského rodáka Oskara Bauma. Při příležitosti tohoto významného výročí Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze realizuje projekt digitalizace archivních materiálů Oskara Bauma. Součástí projektu je odborná rezidentura, jejímž záměrem je zviditelnit osobnost Oskara Bauma nejen plzeňské veřejnosti. Naším prvním rezidentem je Pål Veiden.

Pål Veiden je sociolog působící na Metropolitní univerzitě v Oslu specializující se na sociologickou teorii ve vztahu k aktuálním společenským problémům s hlubokým zájmem o region střední Evropy a život členů Pražského kruhu. V roce 2009 v této souvislosti uveřejnil text Kafkova sociologie – možný program.

Slepý kritik (překlad)
Pål Veiden, Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje a OsloMet

Jak je to s nezávislou literaturou a hudební kritikou? A jaká je případná souvislost s etnikem a národem? Diskuse pokračuje, ale nepřináší nic nového.

Dagbladet 1. listopadu 1932 oznámil, že „slepému německému básníkovi Oskaru Baumovi byla udělena československá čestná cena za rok 1932. Je jediným německým umělcem, kterému se letos této pocty dostalo“. Což stojí za komentář, neboť Baum nebyl Němec, že? Byl součástí německy psané pražské literatury, ale přísně vzato byl Rakušan židovského původu. Oskar Baum se narodil v roce 1883 v Plzni, na území dnešní České republiky. Známý je především tím, že patřil k vnitřnímu Pražskému kruhu, k němuž patřili Franz Kafka, Felix Weltsch, Max Brod a Baum.

Každému, kdo byl ve spojení s Kafkou, se stalo jeho osudem, že byl posuzován ve vztahu k tomuto velkému spisovateli. Ale spisovatel a kritik Baum měl svůj vlastní život a dílo.

Oskar Baum pocházel z německy mluvící židovské středostavovské rodiny. Od narození trpěl očním onemocněním, v 8 letech pak oslepl na jedno oko. Okolnosti jsou nejasné, ale pravděpodobně šlo o konflikt mezi Čechy a německy mluvícími Židy. Mladý Baum byl poslán do ústavu pro nevidomé ve Vídni, soukromé nadace provozované židovskými spolky. Instituce poskytla mladým lidem vzdělání, ale vyznačovala se autoritativní pedagogikou. Tamní pobyt způsobil, že Baum po zbytek života bojoval proti plíživému dobročinnému přístupu k nevidomým a slabozrakým. Proč by nemohli žít jako všichni ostatní?

Po letech ve Vídni se Brod přestěhoval do Prahy. Živil se jako učitel hudby, varhaník a kritik. Baum byl prvním ze čtyř přátel, který se prosadil s vlastní rodinou. V té době začala jeho literární tvorba, jež vyústila v několik románů a povídek. V roce 1908 vyšla kniha Uferdasein osvětlující situaci nevidomých lidí. Podle tehdejších měřítek byla odvážná ve svém zobrazení vztahu mezi mladými lidmi i vztahu se vzdělávacími orgány.

Kniha Die Tür ins Unmögliche z roku 1919 je o muži, jenž na sebe bere vinu za vraždu, kterou nespáchal. Odmítá opustit vězeňskou celu, i když vyjde najevo, že je nevinný. Je to pojednání o vině jednotlivce a/nebo vině všech. Baum nechává hlavního hrdinu popsat jako Oberbeamtera K, což v několika ohledech vypadá jako inspirace přítelem Kafkou. O dalším Baumově románu Die böse Unschuld již zmíněný Brod napsal, že „kdo chce vědět, jak to bylo mezi Čechy, Židy a Němci na malém českém městě, musí si tuto knihu přečíst“. Toto dílo osvětlovalo vše, jen ne idylické vztahy mezi různými národnostmi ve starém Rakousku.

Kruh kolem Bauma diskutoval o sionismu a o tom, jaké cíle by měl mít židovský boj. Kulturní nebo politický sionismus? Baum byl zastáncem prvního. Zůstal celoživotním obdivovatelem a praktikem německé kultury, ať už je to hudba nebo literatura. Psal pro několik známých novin a časopisů a stal se uznávaným kritikem. „A co nedělá hudební kritik“, napsal Baum, „který chce k dílu skutečně přistupovat s velkou intenzitou? Zavírá oči.“ V tomto případě tedy byla kritika doslova slepá. Jeho kritika se nezdála tak slepá, když psal o skladateli Maxi Brodovi v Prager Presse. Možná trochu zvláštní, celou dobu byli ti dva blízcí přátelé. Myslím, že i v Praze tehdy byly – jak v Norsku často říkáme – „malé vztahy“.

Baum popsal i své první setkání s Kafkou. Když si potřásli rukou, všiml si, že se Kafkova hlava sotva dotkla té jeho, což znamenalo, že se Kafka zdvořile uklonil. Nemusel to dělat, Baum to neviděl, ale Kafku vnímal jako někoho, kdo se nestará o jeho slepotu. Kafka se k Baumovi choval jako ke každému jinému.

V roce 1939 byl stav Československa historií. Nacisté obsadili jinou zemi a Baum byl vším, čím by nacisté měli opovrhovat: jeho handicap byl jedna věc, jeho židovství bylo ještě nebezpečnější. Paradoxem bylo, že Baum byl největším obdivovatelem německé kultury a patřil ke spolku německých spisovatelů v Československu, jehož hlavou byl až do roku 1938. Pak nastoupila velká politika. Baum byl odvolán a okruh lidí okolo něho byl stále více vystaven obtěžování. Pokusil se emigrovat, což však uvízlo v byrokracii. V roce 1941 Oskar Baum zemřel po operaci. Unikl tak koncentračnímu táboru a popravě. Jeho manželka Margarete zemřela v Terezíně v roce 1943. Baumův syn Leo se dostal z Československa do Palestiny. Byl zabit při bombovém útoku na sídlo britských pověřených úřadů v roce 1946, za nímž stála židovská teroristická skupina Irgun; jejím členem byl i pozdější premiér Menachem Begin.

Baumovy romány a povídky je těžké sehnat, ale některé z nich lze získat v novějších vydáních. Jako kritik byl Baum angažovaný a stranický, povýšen nad český, německý a židovský šovinismus. Mimoto byl průkopníkem v záležitostech nevidomých opírajícím se o vzácně silnou víru a optimismus. Krátce řečeno – muž, který byl pro Kafku víc než jen kamarád.

Tematické kulturní akce a výstupy projektu