Tma je jen další druh světla

Fotografie prezentované na výstavě vznikaly mezi lety 2017 a 2021 na Islandu, kde jejich autorka Lucie Fedurcová (1988) žila a pracovala. Během zimy roku 2020 vznikl paralelně soubor textů, který tvoří základ stejnojmenné knihy (Tma je jen další druh světla, Galén, 2023). Citace z knihy na několika místech vystavované fotografie doprovázejí.
„Fotografický příběh Lucie Fedurcové, pozorovaný prostřednictvím barevných dokumentárních fotografií, spontánně odráží pocity z chování společnosti bez ohledu na to, zda se odehrávají v kulisách malého města nebo rovnou v metropoli ostrovní země. Žádná předem připravená aranžmá – vidíme situace z rozlehlých planin i dějové sekvence napříč roční dobou. Skrze pohled na mlhou zastřený průvod postav putujících zasněženou krajinou, na osamělá vozidla rozrážející světly rozlehlou pustinu, na kontrastující scenérii krajiny s pulsující, činnou sopkou, také na bagr zabořený do země, který významově boří mýtus o nedotknutelnosti čehokoliv.
Fedurcová si ve svém souboru všímá odlišností viděných křivek cest i architektury, skrze dlouhé stíny chodců na ulicích odkazuje ke zvláštnímu, specifickému světlu, také k duhám na obloze i té namalované na silnici, k reflexi společnosti na globální témata současnosti. Pracuje s vícevýznamovými obrazovými asociacemi, podobně si tak všímá časově dlouhých, ponurých nocí, jimiž občas prosvítá nejen předvánoční výzdoba oken domů i hřbitovů. Psa by do takového počasí nikdo nevyhnal, může si leckdo povzdychnout při pohledu na osamocené jedince fotografované v situacích připomínajících dílčí sekvence z filmů Davida Lynche. Za zdmi příbytků pulsuje život stejně pestrý jako v otevřené krajině.“ (Václav Podestát, kurátor výstavy)